S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.


» ŘEZ STROMU

 

Zdravotní, bezpečnostní řez:

Odstranění mrtvých (suchých) větví z koruny stromu je často velmi důležité, nejen z hlediska provozní bezpečnosti, ale hlavně z důvodů zdravotních. Suché větve mohou být napadené rozličnými chorobami či škůdci a mohou oslabit celou mladou rostlinu.

Mrtvé a odumírající větve musíme proto řezat co nejtěsněji k okraji živého pletiva na bázi větevního nasazení větve mateřské. Její živá pletiva samozřejmě nesmí být v žádném případě poškozena! Zával v okolí větevního nasazení se nijak neformuje ani neupravuje.

 

Výchovný řez:

Následující životní etapou stromu je dospívání, které provází rychlý růst. Provádíme řez výchovný. Při něm buď přebíráme korunu z dřívějška a dále ji zapěstováváme, nebo posunujeme korunu výše a zakládáme nově kosterní větve. Kosterní větvení bude hrát pro strom zásadní roli a nelze ho později měnit, Proto věnujeme kosterním větvím takovou pozornost a zásahy v něm provádíme včas. Jedním z dalších téměř nedotknutelných pravidel totiž je, že od určitého síly větví již nezasahujeme řezem do kosterního větvení. Taktéž bychom neměli zasahovat řezem do silnějších větví. Jako tloušťková hranice se uvádí asi 10 až 15 cm. Větší ránu už nebývá strom schopný zarůst, účinně se bránit patogenům. Zásah do kosterního větvení je tak technologickou chybou a znamená nevratné poškození stromu! Dále odstraňujeme větve, které nevhodně vrůstají do koruny, větve souběžné, větve s defektem (prasklina, výrazné poškození), větve suché.

Již při výběru výšky koruny myslíme na to, jaká bude nutná podjezdná (resp. podchodná) výška. Nad silnicí to může být až 4 i více metrů. Společně s růstem stromu ji tedy upravujeme. Tenké větve, které by v budoucnu mohly vrůst do této zóny, včas odstraníme, než ztloustnou natolik, že jejich odstranění způsobí velkou ránu.

 

Strom dospělý který dosáhl maxima růstu, je také třeba prořezávat. Nijak radikálně ovšem, pokud mu bylo věnováno dostatek pozornosti dříve. Řez zůstává v zásadě stále stejný - odstraňujeme větve suché, nalomené či jinak mechnicky poškozené (bezpečnostní řez), nemocné a prosychající větvě, větve nevhodně vrůstající do koruny, výmladky (zdravotní řez). Dále se setkáme s řezem prosvětlovacím. Cílem je proředit hustou korunu a umožnit tak lepší průnik světla do koruny.

Se stromy v počátečních fázích stárnutí se setkáváme ve městech řídčeji. Délkový růst větví je stále menší, koruna svůj objem prakticky nezvětšuje. Strom však může být stále vitální. V městském prostředí, kde působí řada stresových faktorů, se ale spíše může projevit jejich nepříznivý vliv už v období dospělosti a uspíšit tak stárnutí. Koruna prosychá a může začít ustupovat. Uvnitř koruny se mohou probudit adventivní pupeny, z kterých pak vyrůstají silné výhony. Vzhledem ke stavu stromu provádíme i řez. Pokud je koruna dostatečně vitální postupujeme stále stejně jako v dospělosti. Pokud strom snižuje svou vitalitu, je na místě zhodnotit příčíny, možný rozsah poškození a jeho vývoj a podle toho upravit péči o strom. To může znamenat mj. použít nějaký speciální způsob řezu.

 

Typy vedení řezu

 

V praxi se můžeme setkat se třemi typy vedení řezu na živých i mrtvých větvích:

paralelní řez („lízanec“), ŠPATNÝ ŘEZ,

• pahýl – slangově často nazývaný jako “věšák”,

• řez na větevní límeček (ovocnáři často známý jako „řez na větevní kroužek“).

 

“Lízanec”

je technicky špatně provedený řez s kmenem či mateřskou větví téměř paralelně vedený, zasahující až za větevní límeček a velmi často i korní hřebínek (které oba silně destruuje), násilně zraňující dřevo větve, kterou chceme při řezu zachovat. Ta je pak vystavena negativnímu působení vnějšího okolí a infekčnímu tlaku patogenů. Lízanec je hrubou technologickou chybou a každopádně nejhorším typem řezu, který lze v koruně stromu provést. Nelze jej nijak opravit.

 

Pahýl neboli “věšák”

vzniká řezem, při němž nebyla zcela odříznuta větev či výhon, kterou chceme odstranit a její větší či menší část zůstává nad límečkem a brzdí tak včasné zavalení rány ránovým dřevem. Kromě toho je zbytek odumřelé části větve místem pro průnik patogenů do oblasti větevního nasazení. Pahýl lze často řezem opravit.

 

Správný řez 1

Řez na větevní límeček je veden přesně v místě nasazení dceřiné větve na větev mateřskou (popřípadě kmen) a končí před korním hřebínkem tak, aby tento spolu s límečkem nebyl při řezu poškozen. V současné době je doporučovaným typem řezu (technologicky správným), neboť se snaží respektovat přirozenou stavbu stromu a biologii růstu a vývoje jeho větvení a architektury. Dosti často je zaměňován s „řezem na větvení kroužek“, který je po mnoho let znám ovocnářskou veřejností.

 

Správný řez 2

Řez na větevní kroužek je typem řezu vedeným v místě větevního nasazení kolmo na odstraňovanou větev tak, aby řezná rána byla plošně co nejmenší. To mnohdy vytváří v dolní části řezu větší či menší pahýl způsobený absencí řezu podél přirozené linie větevního nasazení. Nicméně často je řez na větevní kroužek shodný s řezem na větevní límeček.

 

 

METODA ŘEZU VĚTŠÍCH VĚTVÍ

Metoda řezu na třikrát

Odstranění silnější větve většího průměru, kterou nejsme při řezu schopni pohodlně udržet ve své volné ruce, nelze učinit najednou, přímo u větevního límečku. V místě větvení by mohlo při řezu dojít k odtržení kůry či dokonce dřeva větve mateřské, čímž by došlo k silnému poškození vnitřních pletiv dřeva ponechané větve či kmene. Dokonce by mohlo být zničeno citlivé místo větvení, ve kterém dochází k tvorbě důležité ochranné zóny větve, jenž je vystaveno vysokému infekčnímu tlaku patogenů. V takovém případě přistupujeme k tak zvané metodě řezu na třikrát.

 

 

Dojde-li při výchovném řezu větví v koruně k zatržení kůry, lýka a dřeva ponechané mateřské větve či dokonce kmene, jedná se o hrubou technologickou chybu, která je způsobena pouze a jenom nedbalostí arboristy (pracovníka s pilou).

 

METODA ŘEZU NA TŘIKRÁT

 

řez stromu

Velikost řezné rány

Každý strom reaguje na řez (respektive na poranění) jinak. Rozdílná dynamika obranné reakce je pozorovatelná nejen mezi druhy, ale i mezi jednotlivými stromy stejného druhu. Dynamika reakce je ovlivněna mnoha faktory, zejména věkem, aktuální vitalitou jedince, dobou řezu, podmínkami stanoviště a podobně.

 

Zásadní vliv na efektivitu obranné reakce má velikost rány vznikající po řezu.

Z naší praxe jednoznačně vyplývá, že velké řezné rány jsou pro jakýkoli strom velkým nebezpečím, s nímž se mnohdy nemusejí vyrovnat. Často se tyto velké rány brzy nezahojí a vznikají pak po silných řezech v koruně otevřené dutiny infikované dřevokaznými houbami a jinými patogeny.

 

Jiný aspekt, který nesmíme podcenit při rozhodování o velikosti řezu, je rychlost a kvalita tvorby kalusu a ránového dřeva. Úspěšnost a rychlost zavalení rány kalusem se snižuje se zvyšující se velikostí rány, v případě velkých řezných ran k překrytí jejich povrchu kalusem často dojde až za mnoho let. Je známo, že dobře se hojí rány hladké bez jakýchkoli otřepení a zatržení, způsobené ostrým zahradnickým náčiním (zejména ostrým zahradnickým nožem – nejlépe žabkou, dvousečnými nůžkami či ostrou pilou s jemnými zuby). Je také známo, že se lépe hojí rány oválné až kruhovité, rány s nepravidelným tvarem se hojí pomaleji a hůře. Velmi špatně a dlouho se hojí plošně velké rány způsobené „lízancem“, kdy dochází k silnému odumírání kambia po obvodu řezných ran. Proto platí důležité pravidlo, které znají zahradníci již několik staletí a předávají si je z generace na generaci: čím menší řezná rána, tím lépe, a naopak! V koruně mladého stromu raději vždy provedeme větší počet menších řezných ran mimo důležitá kosterní větvení než méně (popřípadě i jednu) velkou řeznou ránu, nejhůře přímo v kosterním větvení ošetřovaného stromu.

YTJmMGJjMG